Známé neznámé D&O

úterý 22. listopad 2016

„Největším rizikem je nepodstoupit žádné riziko. Ve světě, který se mění velmi rychle, je jediná strategie zaručující selhání, a to neriskovat vůbec,“ prohlásil jeden z podnikatelských guru dneška, zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg. Ano, svět byznysu je plný rizik. Některá lze jasně definovat a účinně se před nimi chránit, jiná ale předpovíme jen těžko. Třeba ta týkající se lidského selhání. Ani těch se není třeba obávat, protože pro ně existuje účinné řešení, a to v podobě pojištění statutárních orgánů, neboli D&O.

Podnikání je risk – může vyjít, ale také nemusí. Překážky nám do cesty přitom může postavit příroda, technika nebo prostá lidská omylnost. Proti prvním dvěma jmenovaným už se firmy a podnikatelé naučili chránit prostřednictvím pojištění. I přesto jsme všeobecně známí svou nízkou propojištěností, která je zhruba na polovině průměru členských zemí Evropské unie. Pojištění proti lidským chybám, resp. odpovědnosti za ně, jsou složitější. Jsou totiž svým charakterem značně abstraktní a zároveň se u nich jednotlivá rizika identifikují jen velmi obtížně. Pojištění odpovědnosti statutárních orgánů, čili D&O, není na českém trhu ničím novým. Do hledáčku firem se však dostalo až se vznikem Zákona o obchodních korporacích nahrazující dosavadní Obchodní zákoník, a nového Občanského zákoníku, které vstoupily v platnost v roce 2014. Přitom se jedná o druh pojištění, které je v řadě zemí podmínkou pro výkon manažerské funkce.

Z nedávného průzkumu vyplynulo, že pojištění D&O má v Čechách uzavřeno pouze 16 % firem, dotázaní manažeři by však o něj měli zájem. Dvě třetiny vrcholných představitelů firem je považují za důležité pro výkon svého povolání nebo pro své podnikání. Většina z nich se totiž během své kariéry setkala ve svém okolí se situací, kdy by tento typ pojištění přišel vhod.

Klíčovou vlastností pojištění statutárních orgánů, tzv. D&O, je finanční ochrana jak pojištěné osoby, tak pojistníka. Pojistná událost totiž poškozuje pojistníka – firmu, která náhradu škody požaduje po svém zaměstnanci figurujícím jako pojištěný. Jak to tedy funguje?

 


Firma pojistníkem, top management pojištěným

Pojištění D&O si sjednává firma, která je tak sice pojištěným, ale v první řadě pojistníkem. Důvodem pro jeho sjednání je pro firmu ochrana před finančními následky omylu, který může udělat některý ze členů statutárních orgánů. A právě členové statutárních orgánů jsou pojištěnou osobou. V praxi to znamená to, že pojištění uhradí společnosti nároky, které na ni vznese buď oprávněná osoba v rámci společnosti, nebo třetí strana, a které společnost dále vymáhá po členovi statutárního orgánu. Ti od roku 2014 v souvislosti se Zákonem o obchodních korporacích mohou v některých případech ručit veškerým svým majetkem za závazky firem. Pojištění D&O by tak mělo být standardem jak pro firmu, pro kterou je zárukou náhrady případných škod, tak pro TOP management, kterému signalizuje, že může svou funkci vykonávat bez obav ze své vlastní, přirozeně lidské, omylnosti.

Pojistná ochrana vůči interním i externím nárokům

Pojištění D&O poskytuje pojistnou ochranu vůči nárokům, které mohou vzejít jak zevnitř společnosti, tak i z jejího okolí.  V rámci společnosti mohou být nároky vzneseny např. majoritním akcionářem či novým vedením, insolvenčním správcem dceřinou společností nebo jinými pojištěnými. Nárok ale mohou vznést také třetí strany, stojící mimo společnost samotnou. To se týká nároků konkurence, dodavatelů, zákazníků, věřitelů, ale i orgánů státní správy apod.

Kdo může vznést nárok na odškodnění

Aktéři v rámci společnosti 

Třetí strana

Společnost

Konkurence

Dceřiná společnost

Dodavatelé

Insolvenční správce

Věřitelé

Jiní pojištění, např. nové vedení

Finanční úřad

Zaměstnanci

Česká správa sociálního zabezpečení

Majitelé, společníci, akcionáři

Zdravotní pojišťovna

 

Uchazeči o zaměstnání

 

Nároky insolvenčního správce

Ač se pojištění D&O vztahuje na jakékoliv období ekonomického cyklu společnosti, typickou situací pro vznesení nároků zevnitř společnosti samotné je insolvenční řízení. Jedním z reálných případů jsou nároky insolvenčního správce vůči bývalému členu představenstva za údajné porušení vnitřních předpisů společnosti při zpracování obchodních případů a podhodnocení zakázek. V důsledku tohoto jednání měly společnosti vzniknout závazky, které mohla firma realizovat jen se ztrátou. To vedlo ke škodě více než 500 milionů korun a úpadku společnosti. Insolvenční správce nyní v rámci insolvenčního řízení požaduje náhradu škody.

Dalším příkladem nároků vznesených insolvenčním správcem jsou nevýhodné transakce sjednané vedením firmy. V konkrétním případě smlouvy na nevýhodný pronájem měly způsobit škodu za 22 milionů korun, kterou insolvenční správce požaduje po bývalém řediteli.

Nároky třetí strany: příliš drahé směnky a nepřijatá manažerka

V případě třetí strany se mohu firmy potkat například s nárokem vzneseným nepřijatými uchazeči o zaměstnání. V jednom konkrétním případě kandidátka na vrcholovou funkci firmu zažalovala za to, že byla představenstvem společnosti odmítnuta nikoli pro nedostatečnou kvalifikaci či nevyhovujícím zkušenostem a dovednostem, ale čistě z genderového důvodu – že je žena. Výše škody, kterou by uchazečka, či uchazeč, mohli požadovat jako náhradu, se může lišit podle firmy i konkrétní pozice, v tomto případě se jednalo asi o 1,5 milionu korun. Téma diskriminace, ať už z důvodu pohlaví, rasy nebo věku, je ale velmi ožehavé a hrozit mohou výrazně vyšší sankce.

Již typičtějším příkladem je pak situace, kdy nároky vznese majitel vůči některému z minulých vedení. V reálném případě měl bývalý ředitel podepsat za společnost směnky ve prospěch jistého finančního ústavu. V současnosti jsou již směnky splacené, podle majoritního akcionáře však byly nevýhodné, a pokud se nejednalo přímo o trestný čin, pak ředitel pochybil. Výše škody se měla vyšplhat k 10 milionům korun a její vymáhání je prozatím řešeno mimosoudně.